Každý jsme jiný – jasně, to už jsme se naučili v mateřské školce. Míra má rád vaječnou pomazánku a radši se houpe, Janičce se zase líbí házet klacky a kamínky a místo poledního spánku si radši povídá s Maruškou, která zase ráda tráví čas v bunkru na zahradě, a nebo si čte.
Ano, pochopili jste správně, že každý máme jiný charakter, ten je nám vrozený. Kromě toho máme také každý svůj naučený způsob komunikace, který nám vlastní jako ten vrozený. Na rozdíl od prvního ho můžeme silou vůle změnit nebo ovlivnit. Pokud ovšem budeme chtít a bude to potřeba. Někdo je zvyklý komunikovat více autoritativně či submisivně a někdo více demokraticky, tyto styly se nejvíce projeví ve chvíli, kdy po druhém něco chceme.
Pokud mi bude bližší autoritativní styl, budu si myslet, že pokud něco chci, musím to říct z nadřízené pozice. Tedy přikázat, protože jinak to ten druhý neudělá. Pokud mi je vlastní styl submisivní, budu manipulovat druhého způsobem, že on nakonec rozhodne, že to radši udělá, což je jen jiná forma autoritativního způsobu komunikace. Když mi více vyhovuje demokratický styl, beru člověka jako svobodného a očekávám, že bude jednat zodpovědně a udělá to, protože chápe a ctí důvod, který to má. Ne proto, že se cítí ohrožen autoritou, ani proto, že nechce zranit city toho druhého.
Tato podobnost se dá aplikovat i na společnosti, pro které pracujeme. Některé s námi jednají jako s dětmi – jejich politika je jasná – pravidla a nařízení, protože nevěří, že by se lidé na podřízených pozicích mohli rozhodovat sami, a ještě k tomu zodpovědně. Takže pořád jen koukáte na to, abyste přišli včas do práce, abyste byli oblečení podle toho, jak je ve firmě zvykem. Ze všech sil se snažíte přizpůsobit kultuře společnosti, která je řízená více procesně, tzn., že na všechny činnosti existuje postup, jak je provádět. Hlavně moc nevyčnívat z řady. Z českých firem můžeme jmenovat státní správu (policie, školství, zdravotnictví, soudy, apod.) nebo třeba pojišťovny a banky.
Nic se neděje, pokud nastoupíte do takové firmy a vyhovuje vám tento styl. Vše budete mít nařízené, nalinkované a hlavně podepsané. Pokud jste v životě neměli problém splynout s davem a možnost, že byste mohli vyčnívat vás tak trochu děsí, je to pro vás rozhodně správná volba. Tato společnost bude více formální, lidé si v ní budou pravděpodobně vykat a hojně užívat tituly. Vaše kancelář bude spíše uzavřenější a sdílená s menším počtem spolupracovníků. Možná, že budete pracovat pro Japonce, Němce nebo Angličany.
Rozmyslete si však nástup do takové společnosti v případě, že dáváte přednost větší „volnosti“ – jednak, co se týče rozhodování a jednak v tom, jak věci uděláte. Asi je naivní si myslet, že ve společnostech, které uplatňují více demokratický styl, nebudete muset respektovat žádná nařízení a příkazy. Bohužel i tam se používají.
Demokratický styl řízení vám však zaručí, že budete mít možnost alespoň částečně ovlivnit cestu, jakou dojdete k výsledku, a také vaše volnost při rozhodování bude daleko větší. To až do té míry, do jaké se vám podaří přesvědčit šéfa či kolegy. Jenže pozor, za svoje rozhodnutí budete nést také větší zodpovědnost. Bude to totiž jen vaše rozhodnutí, nebudete se moci odvolat na směrnici číslo 503, ve které by byl vás postup přesně popsán, a tím se vlastně části své zodpovědnosti zbavit. Pokud vás toto láká, račte vstoupit do světa, kde se nikdo nepozastaví nad tím, že jdete 10 min později do práce (bohužel však ani když půjdete o hodinu déle z práce) a vaším jediným hodnocením budou dosažené výsledky a splněné úkoly.
Ve firmě budou panovat spíše neformální vztahy, nebude výjimkou, že vám kolegové budou tykat a možná vás nepřekvapí ani „open space“, tzv. velký pracovní prostor, kde má každý svůj pracovní kout, nebo spíš kóji. Majiteli této firmy mohou být také Američané, Francouzi nebo třeba Italové.
Firemní kultura je složitá jako sami lidé a opravdu se nedá žádná společnost zaškatulkovat, tak jako žádná osobnost se nedá nikdy přesně zařadit. Koukejte se na znaky kultury společnosti, ve které se ucházíte o místo. Líbí se a vyhovují vám jejich postupy? Je na nich něco sympatického? Naše pocity jsou rozhodně důležitým pomocníkem při výběru vhodného zaměstnavatele. Všímejte si takových maličkostí, jakými jsou například webové stránky, logo firmy, způsob oslovování, styl komunikace, firemní prostory, oblečení, jaké nosí ostatní zaměstnanci, druhy odměn k platu, počet týdnů dovolené apod.
Cítíte, že vám jejich firemní kultura vyloženě sedí? Můžete si být tak skoro 100 % jistí, že se v nové firmě budete cítit jako ryba ve vodě. Důvěřujte svojí intuici, a pokud vám něco říká ne, měli byste to něco poslechnout. Je zbytečné hledat práci znovu a pokud si nebudete jistí, požádejte o pomoc profesionála. Existují profese, které se na tento typ pomoci zaměřují. Kariéroví koučové jsou tím pravým, když tápete a potřebujete najít to své „místo“.
Firmení kultura napříč národy
Namátkou pár běžných „českých“ zaměstnavatelů a jejich rozdílný pohled na řízení a způsob práce.
Američané
Znáte tu pohádku, jak se ze servírky stala bohatá a známá zpěvačka Madonna? Nebo tu, jak se snaživému chlapci jménem Bill podařilo dostat do každé domácnosti vlastnící počítač Microsoft? Americký šéf vám dá prostor, abyste ukázali, co je ve vás. Pokud vás štve diskriminace žen ve prospěch mužů, třeba to, že mají vyšší výdělky a dostanou se na lepší posty, tak se nechte zaměstnat tady. Ocitnete se v ráji pro snaživé, kde za výsledky následuje zasloužená odměna. Typické znaky kultury amerických firem jsou rychlý kariérový postup, odměna za výkon, počítejte s přesčasy, které by vám ale mohli nahradit.
Angličané
Víte, že normy ISO jsou vlastně sestrou britských standardů? Ty jsou pomocníkem v anglickém stylu řízení, ve kterém se hodně dbá na dodržení správného postupu při práci. Popis pracovního místa budete mít nejspíš stále na stole, to abyste v případě, že vypadnete z role mohli rychle chytit nit. Čekejte pracovní dril, píchačky a vzorné oblečení.
Arabové
Představte si, že váš šéf jede na dovolenou a vy mu děláte odvoz na letiště. A když mají jeho děti narozeninovou party, povinně jdete. Tak to jsou Arabové. Udělají cokoliv pro image, a pokud si myslíte, že je už znáte, jste na omylu, nikdy si nemůžete být jistí Arabem, pokud nepochopíte, podle jakých principů fungují. Pokud tohle akceptujete, budete mít nejspíš nejen pohodového šéfa, ale i člověka, který vám pomůže, když budete opravdu v nesnázích. Pozor ale! Na vyšší místo, na které si již delší dobu brousíte zub, nastoupí nejspíš bratranec z 5 kolena.
Japonci
Práce, práce, a zase jen práce, ne opravdu v japonské firmě nečekejte, že si nalakujete nehty v pracovní době nebo vyřídíte pár soukromých telefonátů, to se jednak nenosí, ale hlavně na to nebude ani čas. Japoncům upíšete duši, budete pracovat do sedření těla a váš šéf bude jen kroutit hlavou, jak to, že chcete jít domů. Japonec ocení precizní práci a oddanost. Za to vás čeká práce na celý život, pomalý postup, ale jistota příjmu a pěkné bonusové odměny.
Francouzi
Představte si dva kohouty na jednom smetišti a máte v kapse firemní kulturu francouzů. Většinou používají maticové řízení, což znamená, že máte vlastně dva šéfy, každý chce něco jiného, a oba nakonec reportují ještě tomu dalšímu třetímu, takže chaos je zaručen. Pokud se umíte prodat a přešlapovat po tenkém ledě, nastupte sem. Budete se bavit nad jejich zmatkem, zatímco budete čekat na rozhodnutí, čí nařízení vlastně máte poslechnout.
Němci
anglicky strohý dozor nad zaměstnanci, zda vykonávají práci podle pravidel je doveden v německé firmě k dokonalosti, oni totiž hledí i na výsledky. Opravdu je zajímá, jak metody, které uvádějí do praxe fungují v praxi a pokud máte v krvi také trochu toho perfekcionismu nebudete litovat. Němci dovednou mohou být i štědří, zejména budete-li považováni za dobrého pracovníka.
Týmy složené z několika nejrůznějších národností musejí překonat kulturní bariéry, které by mohly bránit jejich výkonu. Dostanete-li se na místo do firmy, kde běžně potkáte Inda i Afričana spolu s dalšími pro nás méně exotičtějšími národnostmi, odhoďte hlavně stranou veškeré předsudky. Otevře se vám brána do kultur, které mnohé z nás nikdy nepoznají, a spoluprací s nimi se můžete hodně naučit. Když nic jiného, aspoň z nich dostaňte recept na dobré kari. 🙂