Za poslední rok se kolem mě rozvedlo nebo rozešlo spousta párů. Tolik, že jsem podlehla dojmu, že jsou letos všichni obětí davového šílenství. A možná, že na tom něco bude.
Tenhle článek obsahuje jednoduchý návod, jak se vyhnout nejčastější chybě, kterou lidi dělají, když mají partnerskou krizi – totiž – unáhlené výměně partnera.
Vždy se svých klientů ptám proč? Proč chcete pryč?
A co děti? Mají taky chuť si takhle hrát? Ne, počkejte, poslední co bych chtěla, je dělat moralistu. Jen se zamýšlím nad fakty. Zkuste to se mnou.
Na začátku téměř všech vztahů, jsou pro nás dospělé, děti to úplně nejdůležitější na světě, tak například:
- než se narodily, chtěli jsme je s láskou a někdy i navzdory „udělat“
- a pokud to nešlo, tak ještě víc (zhruba po roce snažení jste na čekací listině na umělé oplodnění, takové nepohodlí pro oba partnery a kolik z nás to dobrovolně podstupuje)
- povedlo se? Tak porod! Dnes se skládá z porodu téměř maturita, než vůbec proběhne. Tolik jsme ochotni mu obětovat času. Učíme se jeho podrobný průběh, věnujeme se přípravě porodního plánu, jako by to snad šlo naplánovat (teď trochu odbočím, ale napadlo vás někdy, jak absurdní to je, že naše vyspělá společnost, která umí naučit ledničku připravit nákupní seznam, stále neví, jak zjistit, kdy se dítě doopravdy narodí?).
- po porodu: kojíme/nekojíme, spíme/nespíme/brečíme, šátkujeme/nešátkujeme, plenkujeme/bezplenkujeme, kupujeme plíny/pereme plíny, stravování/přikrmování, oblékání/kočárkování, znakujeme/mluvíme, technika a pestrost vybavení, no jednomu by se z toho zamotala až hlava a jestli je porod malá rodičovská maturita, tak tohle už je fakt vysoká škola. To už nás stojí jiné úsilí, jen vezměte v úvahu ty obhajoby před příbuznými.
- nemoci, vztekání, vzdorování, puberta, poslouchá/neposlouchá…
- kroužky, zájmové činnosti, lepší školy, lepší školky, hodné učitelky/domácí učitelky…
Tolik toho do svých dětí investujeme. Stojí nás spoustu peněz a ještě mnohem víc našeho času. A my to všechno pro ně děláme, protože chceme pro své děti přece to nejlepší.
A když pak do takového kolotoče přijde partnerská krize (a ona dřív nebo později zcela přirozeně přijde) a ostrost naší vzájemné komunikace dosáhne síly wasabi, je zdánlivě nejúčinnější strategií útěk.
Doma najednou není bezpečno. Partner přestal vyhovovat našim představám. Naše iluze o partnerovi praskla jako mýdlová bublina.
Občas se objeví v dálce trosečník, který zoufale potřebuje zachránit, tak jako my, a když si ochotně poskytneme náruč útěchy, tak nový vztah může začít. A ten starý – rozsekat na kusy. Dost bylo přeci palčivé reality.
A přitom by stačilo, abychom byli více kapitánem než trosečníkem.
Mám pochopení pro touhu trosečníků. V dálce je lepší realita než současná. Je to hlad po lepším. Ta touha je hodně důležitá a zaslouží si respekt. Je zrozena z nespokojenosti.
Je docela možné, že celá ta nespokojenost ve vztahu přichází z části i proto, že tolik investujeme svoji energii právě do dětí místo do vztahu s partnerem. Přesto má cenu zkoušet zachovat svoje vztahy pro to nejcennější co máte – děti. Za pár let bude podle průzkumů luxus mít úplnou rodinu. Mámu s tátou a jejich společné děti „pod jednou střechou“.
Chtějte pro svoje děti i pro sebe to nejlepší – luxus je otázkou vašeho rozhodnutí. Tolik jste už investovali času. Nebuďte trosečníkem, buďte kapitánem a vydejte se tím směrem, který je pro vás a vaši rodinu opravdu užitečný.
Jestli právě teď řešíte svoji partnerskou krizi, držíte za kliku a chcete utéct pryč, do jiného bezpečného přístavu, tak vám dám tu slíbenou radu.
Pomůže vám udělat první krok k zachování vašeho vztahu, k záchraně vašich časových investic a zajištění luxusní budoucnosti pro vaše děti:
Uznejte, že právě teď vám to ve vztahu moc nefunguje.
Nemusíte dělat nic moc světoborného, ani nic hned měnit, nestojí to moc času. Jen to, prosím, udělejte opravdově. Od srdce si nad svým vztahem znechuceně odplivněte.
Jak na to prakticky? Kdekoliv se právě teď nacházíte a vím, že je to určitě velice vhodné místo, protože jinak byste nečetli tento článek, tak se jen na chvíli zastavte. Nadechněte se a vydechněte, z velké hloubky, z hloubi vašeho nitra.
Vybavte si poslední zraňující hádku. To byla síla, co?
Máte tohle zapotřebí? Určitě ne, určitě si zasloužíte něco lepšího než tohle. Lepší realitu.
Řekněte si něco hodně úlevného, jako třeba: „ve svém vztahu se poslední dobou necítím dobře“ (hodně lehká verze), nebo třeba: nejsem spokojená/ý, jak to u nás doma teď je (lehká verze) nebo jednoduše: můj vztah teď stojí za prd, což jen velice jemně popisuje, že to je úplně na h…..(hořickou trubičku 🙂).
Zůstaňte na chvíli v tom pocitu. Uvědomte si svoji nespokojenost. Nefunguje vám to. Není to jako dřív. Není to tak, jak jste si představovali. Tohle jste pro sebe nechtěli.
Je vám z toho smutno?
Dobře. To je v pořádku. Ještě, abyste z toho měli radost.
Je vám to líto?
Politujte se. Nikdo jiný tu s vámi předpokládám není, tak se politujte, jak jste z toho zdrcení, jak je to těžké, jak se to nedá vydržet, jak je složité s tím něco udělat, jak toho všeho máte po krk, jak je váš partner naprosto nemožný….
Tak to prostě teď je. Takový neuspokojivý je teď váš vztah.
Máte právo být z toho nešťastní. A já jsem první, která to teď s vámi uznává. Ano, uznávám, teď vám to ve vztahu moc nefunguje. Máte pravdu.
Až to uznáte, tak si oblékněte kapitánskou čepici a změňte směr. Nespokojenost je důležitá. Pamatujete? Rodí se z ní touha po lepší realitě.
Jak moc se vám chce něco měnit? Těžko “donutíme” ke změně partnera, když nám samotným se do toho nechce.
A přesto, víte co nejčastěji řeším se svými klienty?
Nejčastější zakázka zní zhruba takto: chci se zbavit svých špatných vlastností, být lepší a mít spokojenější život. Takže změna.
Jenže vlastnosti jsou naše, jsou tu s námi, jsme to my. Chcete se zbavit nějaké své části? A kde bydlí ta špatná vlastnost? V ruce? Zbavíme se ruky a bude to dobré? Nesmysl, že! Je to jen naše nespokojenost s námi samotnými. Nejsou špatné vlastnosti. Jsou jen špatné návyky. A ty můžete změnit. Na takové, které vám více slouží. A můžete začít už hned teď. Klidně i s tím partnerem, kterého máte teď.
Nespokojenost je důležitá. Vítejte nespokojenost ve svém životě. Uznejte ji jako součást vývoje vztahu, jako ukazatel směru. Naznačuje, že tudy ne, tak budete muset jinudy, dělat věci jinak, vyměnit zajeté koleje za jiné. No a co.
Když se vám rozbije pračka, taky ji hned nevyhodíte, ale voláte nejdřív opraváře. Většinou se to dá řešit. Stejně jako vztah se dá opravit. A když nevíte jak, pozvěte opraváře. Většinou se to dá řešit. Nespokojenost střídá spokojenost, ale nikdo za vás tu práci neudělá. Ani váš partner ne.
Jako je nevyhnutelný náš nádech a výdech, je nevyhnutelná spokojenost a nespokojenost ve vztahu. Je to v pořádku. Život se pohybuje nahoru a dolů. Spokojené páry nepociťují 100 % času jen spokojenost. Naopak. Nespokojenost je pro ně signálem, že je na čase změnit směr, opravit rozbité. Nenechají to být.